15. července 1942, středa
Pamatuj si tenhle den; pamatuj si ho dobře. Budeš o něm vyprávět budoucím generacím. Od dnešních 8 hodin jsme uzavřeni v ghettu. Tady teď žiju. Svět je ode mě oddělen a já jsem oddělena od světa.
Renia je mladá dívka, která sní o tom, že se stane básnířkou. Jenže Renia je Židovka, žije v Polsku a je rok 1939. Když Sovětský svaz a Německo přepadnou její zemi, Reniin svět se roztříští. Je oddělena od své matky a její život nabývá nové naléhavosti, když prchá z Přemyšlí před bombardováním, přihlíží mizení jiných židovských rodin a nakonec se stává svědkem vytvoření ghetta.
Ale vedle hrůzy války je tu rovněž velká krása, jak Renia začíná nacházet svůj hlas coby spisovatelka a poprvé v životě se zamilovává. Ona a její chlapec Zygmunt si vyměňují první polibek jen pár hodin předtím, než jejich město dobydou nacisti. A je to Zygmunt, který napíše poslední, srdcervoucí zápis do Reniina deníku.
Nedávno objevený po sedmdesáti letech byl Reniin deník již světovými médii označen za klasiku mezi literaturou o holocaustu a sama Renia Spiegel za „polskou Annu Frankovou“. Srozumitelnost a dovednost, s jakou je deník napsán, je mimořádným svědectvím o hrůzách války, ale i životu, který může existovat dokonce i v nejtemnějších dobách.